Martin Štverák

Předem, než se pustíte do čtení, nechci tímto článkem rozhodovat o vašem obraze, představě dané země, lidí. Zpráv říkajících tam jezdit, tam nejezdit, ti jsou takoví a ti zase makoví, máme už kolem sebe hromadu. Vždy je to názor člověka, ale ten může být u každého jiný. Často se pak stává, že odjíždíme za něčím novým, ale v hlavě už máme předem vytvořeno očekávání, které jsme přijali od druhých. Zážitky jsou různé, každý člověk je jiný, jinak cítí, vnímá apod. Proto určité situace můžeme vidět ve více odlišných úhlech pohledů. Vždy mějte otevřenou mysl a snažte se být zcela přítomni. Neberte tento článek jako něco, co za vás rozhoduje. Je to jen má zkušenost, kterou jsem zažil. Druhý člověk by mohl zažít něco jiného. Také nebudu a ani nechci na základě některé zkušenosti házet všechny do jednoho pytle. Svět nabízí velkou pestrost ve všech oblastech. Každý člověk je jiný a může vzniknout hodně nedorozumění.

Gruzínec Murat

Tento zážitek je z mé cesty Stopem do Gruzie. Byl jsem šťastný, že se mi podařilo dopravit autostopem z České republiky do Gruzie. Nová země se přede mnou otevřela ve všech svých barvách. Pěšky jsem pokračoval do města Batumi. Změna od Turecka byla vidět jak v lidech, tak v provozu na silnicích. Cítil jsem se lépe, že se můžu i více dorozumívat s lidmi. Ruštině zde rozumí hodně lidí. Mnoho domů mělo svá nejlepší léta za doby Sovětského svazu. Gruzie je pověstná svou pohostinností, přírodou, lidmi apod. Uvidím, čím překvapí mě. Také jsem zvědav, jestli se mi podaří přespat u někoho místního, abych poznal více tuto zemi a lidi, kteří tady žijí. Krávy na silnici, kolona svatebních aut v obou směrech, zvuk klaksonu získává svou pozornost nad ostatními vjemy. Cestou se ke mně přidává starší muž a sám od sebe nabízí, ať přespím u něho v domě, že tam žije se svou celou rodinou. Nabídku jsem odmítl, bylo ráno a tak jsem chtěl ještě vidět město Batumi.

Po chvíli u silnice potkávám dalšího Gruzínce Murata, který sedí před svým domem a hned se dává se mnou do řeči. Má kolem 45 let, je vysoké postavy, neoholený a rád si i vypije. Hned šel do domu pro pivo a chtěl si se mnou připít. Odmítl jsem, a tak mě aspoň pozval na kávu. V domě bydlí sám ve dvou místnostech a v druhé části domu žije jeho manželka s nějakým mužem a dětmi. To spojení jeho ženy a muže jsem nějak nepochopil. Vykládal hodně o Gruzii, o svém dětství, také jaký byl život za Sovětského svazu apod. Na stole ležely jeho fotografie z vojny, obrázky Lenina, které sám jako malý kreslil. Také mi řekl, že žil nějakou dobu na Ukrajině, ale že ho pak odtud deportovali. Dodnes tam má hodně majetku. Místnosti zrovna jsou v rekonstrukci, za prací jezdí do sousedního Turecka. Tam si vydělá více než tady v Gruzii. Nabízí, ať klidně přijdu k němu přespat, ať nespím nikde na pláži. Odcházím s dobrým pocitem, že jsem se dozvěděl hodně informací o Gruzii a setkal se s Gruzíncem.

Odpoledne jsem strávil koupáním v Černém moři a chozením po městě Batumi. V odpoledních hodinách poblíž pláže, když zrovna vybírám z bankomatu peníze, na mě někdo volá a běží ke mně. Murat, náhoda opět jsem ho potkal. Hned mě vede do restaurace, kde sedí jeho kamarád Vladimír, který je Rus a má přibližně 65 let. Murat mi objednává tradiční jídlo. Nelze si nevšimnout hlasitého dohadování mezi ním a prodavačkou. Emoce dávají silně najevo. Jídlo bylo velice chutné a restaurace byla plná. Murat se mě ptá, kde budu spát, říkám, že někde něco najdu a on navrhuje, ať přespím u něho. Tak nakonec nabídku přijímám. Jen mi sděluje, že má doma rekonstrukci, a proto mu nefunguje sprcha. Zavedl mě do veřejné sprchy, která se v Batumi taky nachází. Nebudu rozepisovat, jak tato sprcha vypadala, ale do sprchy takové co známe my, to mělo hodně daleko. Ale voda teplá tekla, to je hlavní. Cestou autobusem k němu domu se dozvídám, že ještě musí odejít do města, ale že se večer vrátí. Ve městě ho čeká ještě nějaká práce, ale nechtěl říct, o co se jedná. Mám si prý odpočinout. Venku před domem se dohaduje s ženou a mně ubezpečuje, že se ničeho nemusím bát a nic se mi nestane. Komunikace mezi ním a jeho ženou šla hlasitě slyšet i za zavřenými dveřmi. Donesl něco k snědku a pak se rozloučil. V hlavě se mi pořád honily myšlenky, jak toto dopadne, co si o tom všem myslet apod. Mám tam zůstat, nebo jít pryč.

V místnosti pomalu padala tma a kolem půl desáté večer, když už slunce zapadlo za horizontem Černého moře, se Murat vrátil domů. Donesl pivo, sušenky, kousek tvrdého sýru a chleba. Zapálil svíčku a komunikovali jsme u stolu, který byl hned vedle postele, ve které jsem měl spát. Svou manželskou postel měl ve vedlejší místnosti. Bavili jsme se o životě, ženách apod. Šlo z něho cítit, že už něco požil a z toho jsem nebyl moc nadšen. Navrhoval mi, že mi objedná nějakou ženu na noc apod. Říkal, že hodně Turků zde jezdí za sexem, protože u nich je to zakázané.

Pak volal nějaké své známé z Ukrajiny a chtěl po mně, ať jí řeknu do telefonu, že jsem jeho nový přítel. Co tím sledoval, nevím. Také říkal a bral to jako normální, když jeho žena sex nechce, tak proč by nemohl mít s jinými. Komunikace často nabrala směr sex muž s mužem, proč by to člověk nemohl dělat. Že je to jen naše přesvědčení v hlavě a nic víc. Na to, že jedu do Arménie, mi řekl, že tam to budu mít horší. Mezi tím se snažil rukou na mě sahat apod. Nebudu tady rozepisovat, jaké sexuální návrhy z něho vycházely. Pořád to zkoušel, jestli nepřistoupím na jeho žádost mít s ním sex. Když to tak píšu, zní to hrozně, ale když jsem tam seděl a v místnosti jen vysoký zdatný Gruzínec, venku tma a nevěděl jsem, co je schopen udělat, to byl jiný zážitek.

Za každou cenu jsem se snažil mít čistou hlavu, být zcela přítomný a nenechat se pohltit svými myšlenkami. Nakonec však uznal, že nic nebude a jen k tomu dodal – jó, Evropan. Vstal od stolu a ještě než odešel do místnosti, kde měl spát, tak mi navrhl, že když si to rozmyslím, tak mám za ním přijít do postele. Jediné, co jsem si v tu chvíli přál, bylo, ať konečně usne. Všude kolem už byla tma a on odešel do své postele, která stála přibližně čtyři kroky ode mě. Slyšel jsem jen z místnosti jeho vzdychání při tom, když si mazal ruce nějakým krémem a pak začal masturbovat. Parádní přivítání v Gruzii. Naštěstí tím, že měl v sobě hodně alkoholu, šlo po chvíli slyšet z ložnice chrápání.

Já jsem viděl jediné možné východisko v tom, že se sbalím a potichu vypadnu ven. Sbalil jsem všechny věci do batohu a po špičkách se vydal ke dveřím. Za sebou jsem potichu zavřel dveře a rychle jsem zamířil na pláž k Černému moři. Zde jsem přečkal noc do následujícího rána.

Poté jsem už pokračoval v cestě maršrutkou do hlavního města Tbilisi. Pořád jsem nad tím vším přemýšlel, co by se stalo, když bych tam zůstal, proč to tak dopadlo a co ještě podobného mě čeká v Gruzii. Naštěstí pobyt v Tbilisi byl mnohem povedenější než zkušenost s Muratem z Batumi.

Závěrem

Cestování přináší mnoho rozdílností ve všech oblastech života. Posuzujeme vše dle našich zkušeností, výchovy, hodnot naší společnosti apod. Říkáme si, proč se tam děje to a jinde zase ono. Každý je nějak vychován jak už rodinou, tak společností ve které žije, svými zájmy apod. Svět je místo, které nabízí pestrost ve všech oblastech. Možná jsou lidé, kteří by chtěli, aby všichni uctívali vaše hodnoty a přesvědčení. Ale takový svět není a určitě většina populace by nikdy nechtěla vedle sebe jen své kopie. Možností je mnoho. Jak ale poznat u cizího člověka, že s vámi nemá špatné úmysly a bude tolerovat vaše hodnoty a vás samotné? Na to asi není jednoznačný recept. Jsou to pak zkušenosti, vaše intuice, na základě kterých pak dané setkání posuzujete a rozhodujete se, jestli danému člověku věřit, či nevěřit. Také se ale může stát, že člověk ve vás budí dobrý dojem, a pak, jak ho více poznáte, tak vám ukáže i své negativní stránky, které mohou být v rozporu s tím co uznáváte vy a co je vašimi hodnotami. Je dobré si zjistit, než někam vyrazíte, něco o kultuře, náboženství, zvycích, všeobecných pravidlech jak se kde chovat. Co je pro nás normální, může být pro druhé pohoršující a také urážející. Po této zkušenosti vím, že terčem sexuálního harašení na cestách nemusí být jen ženy. Ať se vám daří v poznávání druhých.

Na portále Hedvabnastezka.cz najdete rady pro ženy cestovatelky, jak předejít sexuálnímu harašení z pozice mužů.

Jestli máte podobnou zkušenost nebo radu, podle které na cestách hodnotíte druhé, budu rád za přidání vaší zkušenosti do komentáře.