Zvědavost po trochu jiné kultuře mě přivádí na myšlenku pozemní cesty do Gruzie. Autostopem vyrážím přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko až do Gruzie a Arménie.Opět jsem se smál sám sobě, že chci dojet do Gruzie stopem, avšak postupně jsem svého cíle dosáhl. Mezi řidiče, se kterými jsem měl možnost cestovat, patřili Rumuni s kamionem, maďarský řezník, obchodní zástupci, srbský policejní detektiv, Srb převážející nějakou kyselinu, íránský řidič kamionu a další. Takhle jsem si mohl vyslechnout hodně příběhů a nahlédnout trochu do života místních.
Také nechybělo dlouhé čekání v Bělehradě na vysněný stop, pohostinnost od íránského řidiče kamionu, turecká pozvání na čaj, nepříjemný zážitek z večerního Batumi a další nezapomenutelné momenty, které mě na této trase potkaly. Oproti minulé cestě nabízela tato trasa hodně pestrosti jak v krajině, tak i v lidech žijících v navštívených oblastech. Cesta zpět vedla letecky z hlavního města Arménie do hlavního města Ruské federace – Moskvy. Pak už jsem pokračoval vlakem do Kyjeva a autobusem jsem přejel přes Polsko domů – do České republiky. Opět jsem měl na začátku hodně pochybností, jestli je tato cesta vůbec reálná. Nebyl jsem si jistý jestli cestu zvládnu, jestli přežiji turecké rozpálené silnice apod. Nakonec jsem se však domů vrátil zdráv, obohacen o hodně nezapomenutelných momentů a s touhou po dalším dobrodružství. Cestu můžeme spolu absolvovat na mé přednášce. Na ukázku přikládám prezentaci s několika fotografiemi.
[fblike]